Tak jsem prodal svou PS2 (za zlomek ceny, za kterou jsem ji koupil) se všemi hrami co jsem na ní měl.. bilance: £300 liber nákup, 85liber prodej. Ještě mám pár takových věcí, které si na sebe nevydělají, až je prodám, jestli je prodám - flétničku, dvě videokazety.. oblečení si nechám, foťák taky, nějaké drobnosti z obchodů s outdourovým vybavením.. proč to píšu? Včera jsem vyjel na Toma, který po sobě nechtěl uklidit obývací pokoj, ve kterém měli veselou párty. Zdvihl jsem ho ze země, zatřásl s ním a postavil jej zpátky na zem. No neumíte si představit co následovalo (v něm, v mé mysli, co řekla jeho maminka a tak dál). Ještě mne nevyhodili, a možná tu ještě nějakou dobu zůstanu, uvidíme, co vše je přechodné.. a co navždy. Potrestal jsem se prodejem toho co mám rád a na čem mi záleží nebo co mi učarovalo, nad čím jsem se trápil nebo s čím jsem trávil nějakou dobu - hry, peníze.. sebevědomí, jistota.. to je pryč a já se cítím líp, nebo stejně, kdo ví.. stejně je to fuk a na ničem z toho nezáleží. Střežené hrady jsou postavné z písku a princezny hází své vlásky z druhé strany do bažin, kam se za nimi dá obtížně přijít. Život není jednoduchý a ztracené nelze přivést zpátky, jakékoli ulehčení je vítáno a veselá, jiskřivá mysl kterou nezajímají následky je tím nejlepším, co může člověk mít. Tak si ji nechte, já jsem něčím jiným a ani slůvka o krásnu, lásce a to samé v nitru mne nevystihují. Nejsem ani tím.. co přichází a odchází.